Pamětní deska je umístěna na budově úvalského nádraží. Proč právě tam ?  V této nádražní budově se 29.9.1928 Oleg  Reif  narodil, když jeho maminka přijela navštívit otce pana Reifa, který v té době v Úvalech bydlel.

Rodina se pak z Úval odstěhovala a pan Reif se sem začal vracet až v posledních dvou letech svého života. Bylo to poté, co ho zkontaktoval člen kulturní komise našeho města, pan Jiří Štork, který zjistil, že je Oleg Reif vlastně Úvalák.  Od té doby přijížděl do Úval na besedy a  bral  s sebou také své přátele. Většina z nás možná měla pana Reifa při jeho první návštěvě v povědomí pouze jako filmového herce, především z komedií režiséra Trošky. Postupně jsme se při besedách dozvěděli o jeho divadelní herecké a režijní  dráze  v pražských  divadlech (Realistické divadlo, hostování v novém Osvobozeném divadle (ABC), Divadlo na Vinohradech, Divadlo D-34 ) a v Městském  divadle v Karlových Varech.

Především ale při besedách vyprávěl o své scenáristické a režijní práci v České televizi a o setkáních s významnými osobnostmi českého divadla a filmu, se kterými natočil řadu medailonků, což byl tehdy typ dokumentu v ČT zcela neznámý. Z prací z této doby si osobně velice cenil dokument „Poslední představení“ , který zachytil stav Národního divadla v roce 1977 v okamžiku před velkou rekonstrukcí a zaznamenal  rozpoložení velkých herců první české scény v okamžiku, kdy mnohý z nich věděl, že se jedná pravděpodobně o jejich poslední představení v ND vůbec. Také měl rád dokument „Ať zní vítr stříbrný“ – rozhovor herce Karla Högra se skladatelem filmové hudby Jiřím Srnkou v krásných kulisách jihočeského Písku.

Oba tyto filmy jsme při jeho besedách shlédli. Při své poslední návštěvě 14.října 2011 nám chtěl ukázat svou novou, v pořadí již třetí  vzpomínkovou knížku „Oleg Reif a jeho hvězdy“. Vinou tiskárny se její vytisknutí nestihlo.  O deset dní později, 24.10. pan Reif zemřel.

Za tu relativně krátkou dobu, co pan režisér Reif do Úval jezdil,  jsme měli možnost ho poznat nejen jako profesionála ve svých několika profesích, ale i jako silného a optimistického člověka, který neztratil humor, ani ve své těžké životní situaci. Bylo na něm vidět, že jezdí do Úval rád a našel si zde přátele.  Proto jsme rádi, že můžeme odhalit jeho pamětní desku.

Vyjádřete se k tématu
Jméno:
E-mail:
WWW:
Komentář: