Bře
09

Přesně po šesti měsících po deportaci do koncentračního tábora Osvětim – Birkenau, bylo všem dosud žijícím vězňům, kteří byli do tohoto tábora deportováni z ghetta Terezín v září 1943, oznámeno, že budou přemístěni do „pracovního tábora Heydebreck“. Místo do tohoto fiktivního lágru však náklaďáky s vězni zamířily směrem k osvětimským plynovým komorám, kde byli v noci z 8. na 9. března 1944 bez selekce zavražděni. Podle několika svědectví zpívali před smrtí v osvětimských plynových komorách jako znak, vzdoru československou hymnu, Hatikvu (židovskou hymnu) a Internacionálu. Celkem bylo zavražděno 3791 dětí, žen a mužů.

Na náměstí Arnošta z Pardubic se dne 8.března v 16.hodin konal vzpomínkový happening „pamatuj“ na kterém vystoupil s židovskými písněmi úvalský pěvecký sbor Christi.  S proslovem vystoupil starosta města MUDr. Jan Šťastný, kronikář města dr. Vítezslav Pokorný, PhDr. Lenka Mandová. Součástí vzpomínkového aktu bylo i odhalení pamětní desky jedné z obětí, úvalskému rodáku, divadelníku Viktoru Šulcovi, který se například zasloužil o rozkvět Slovenského národního divadla v třicátých letech minulého století.

Záznam z tohoto happeningu přinese i ČT – 2, a to 30.března v „křesťanském magazinu“. Z projevu starosty města a předsedy MS ODS uvádíme:

„Neexistuje obecný konsensus nad rozsahem pojmu holokaust. Lze ho chápat v širším i užším slova smyslu. V širším slova smyslu lze holokaust vnímat jako označení pro jakoukoliv genocidu či masakr. Příkladem z historie může být například masakr Arménů v Turecku po 1. světové válce, nebo Stalinovy čistky v Sovětském Svazu. Bohužel – i dnes se na naší planetě dějí hrůzy, které se dají nazvat holokaustem, viz etnické čistky ve Rwandě, vraždění v Iráku, zvěrstva v Bosně. Jistě by se našla i řada dalších příkladů „moderního holokaustu“.

V užším slova smyslu je holokaust chápán jako vyvražďování Židů nebo jiných skupin za druhé světové války. Obětmi holokaustu v období 2. světové války byli, samozřejmě, především židé. Těch zahynulo přibližně 6 milionů. Vyvražděny byly zhruba dvě třetiny evropských Židů. Dalšími oběťmi byli sovětští zajatci (2-3 miliony osob), Poláci (2 miliony osob), Romové (přibližně 200 tisíc osob), zdravotně postižení (více než 200 tisíc osob), svobodní zednáři (až 200 tisíc osob), homosexuálové (přibližně 15. tisíc osob) a světci Johovovi (5 tisíc osob).

Předurčení k likvidaci ale byly i další skupiny, například Slované. Jedním z Hitlerových plánů bylo totiž vytvoření německého životního prostoru. Tento plán počítal v řádu 20 až 30 let s odsunutím, vyvražděním a zotročením většinym Slovanů. Tento „Generalplan Ost“, jak se tento cíl hrdě nazýval, byl zahájen v Polsku a přenesl se i na civilisty tehdejšího Sovětského Svazu. Mezi oblasti s vysokým počtem civilních obětí ale patří i Jugoslávie s půl miliónem mrtvých, převážně Srbů.

Jednou z nejodpornějších součástí holokaustu bylo vyvražďování zdravotně postižených osob, zejména osob s mentálním postižením. Systematické vyvražďování postižených bylo zahájeno v roce 1939, k jeho oficiálnímu ukončení došlo v roce 1941 po protestech, které iniciovali představitelé katolické církve. Ve skutečnosti program ovšem skrytě pokračoval dál, byť mnohem pomaleji, až do konečné porážky Německa.

Jak jsem již naznačil, holokaust není jen záležitostí historie. Může se objevit kdekoli tam, kde selžou obranné mechanismy demokracie – a kde se z jakýchkoli důvodů dostane k absolutní moci jedinec, nebo skupina osob. Nebo tam, kde se k moci dostanou ozbrojené složky. Ale také tam, kde se na hrůzy holokaustu druhé světové války zapomíná, popřípadě se jeho význam zlehčuje. Vrcholem pak je popírání holokaustu, což je nepochopitelná a naprosto nemorální absurdita. Připomínat si holokaust není zbytečnost, ale nutnost. Nesmí se zapomenout, aby se něco tak hrůzného již nemohlo opakovat. A proto jsme zde na náměstí v Úvalech právě dnes.“

Vyjádřete se k tématu
Jméno:
E-mail:
WWW:
Komentář: