V posledních týdnech je „potravinové soběstačnosti“ všude plno. Nová vláda slibuje, že ji zajistí a nový ministr zemědělství dnes zahájil tažení za kýženou „soběstačností“ kontrolou ministerského a divadelního bufetu, kde s nelibostí konstatoval málo českých a hodně zahraničních potravin. Česká televize této nesmyslné PR akci ještě dělá stafáž viz dnešní televizní zpravodajství. Redaktorka zde ukazovala na mapách kolik vepřového vyváží Česko do Německa a naopak. A velmi se těm číslům podivovala. Nebrala přitom vůbec v úvahu skutečnost, že časy státního vývozního a dovozního monopolu jsou dávno pryč. Česko ani Německo žádné vepřové nevyváží. Vyváží je konkrétní firmy na základě svobodné dohody s odběratelem. To se ale české vládě zdá se nelíbí a hodlá firmám a zákazníkům diktovat a omezovat jejich svobodu volby. To je nutné odmítnout. Pojďme se na ten pojem „potravinová soběstačnost“ podívat blíže. Zní to pěkně a voliči na to očividně slyší, protože jim to tak nějak evokuje představu plného špajzu a odstranění hrozby, že by se snad mohl někdy vyprázdnit. Ve skutečnosti se ale jedná o velmi nebezpečný politický cíl, který může při usilovné realizaci skončit až hladomorem viz příklad Severní Koreje, která se o soběstačnost pokouší řadu desítek let. Zkrátka potravinovou soběstačnost jako politický cíl je nutné razantně odmítnout, protože se jedná o čistou hloupost. A kdo to dosud neví, tak ať si konečně přečte základní knihu moderní západní civilizace od Adama Smithe s názvem O původu bohatství národů. Pojďme se na tento pojem ale podívat konkrétně. Co by ta potravinová soběstačnost měla vlastně znamenat. Podle českého klasika této nesmyslné teorie pana senátora Veleby to znamená, že Česko má usilovat o to, aby výroba základních komodit včetně například vepřového masa odpovídala domácí spotřebě. Pominu skutečnost, že toto myšlení je zcela v souladu s československou normalizační politikou 70.-80. let 20. století. Zaměřím se na to, jak by takového cíle mohla dnes vláda dosáhnout. A musím konstatovat, že v dnešní politické a hospodářské situaci je to cíl nerealizovatelný. Má to následující důvody: 1. Neexistuje již chvála Bohu ani dovozní ani vývozní monopol státu a neexistují ani k tomu účelu zřízené podniky zahraničního obchodu, kde začínal Andrej Babiš. 2. Firmy i zákazníci jsou zcela svobodné v tom, komu prodávají své zboží a jaké zboží kupují. 3. Jsme součástí Evropské unie, kde platí princip volného pohybu zboží. Česká vláda tedy dnes nemůže zajistit „potravinovou soběstačnost“, protože všechny nástroje, kterými to lze zajistit jsou zakázané. Vláda nesmí dokonce ani preferovat české zboží před zbožím z jiných států EU. Je neuvěřitelné, že tyto elementární skutečnosti vláda zcela ignoruje. Proto se ještě podívejme proč tento evidentní nesmysl vláda napsala do svého programu a proč jej tak vehementně prosazuje. U pana ministra Babiše je to jednoduché. Je to zájmem jeho byznysového zemědělsko-potravinářského impéria. Pokud bude vláda utrácet jakoukoliv korunu na podporu domácích potravin, tak mu prostě část přímo poteče do jeho vlastní firmy. U lidovců je to již pochopitelné méně. Ministr zemědělství z této tradiční strany, která se velmi vehementně hlásí k evropským myšlenkám, by měl minimálně respektovat základní evropské principy kam patří i volný pohyb zboží a férová hospodářská soutěž. S těmito principy je politika „potravinové soběstačnosti“ v naprostém rozporu a pokud bude skutečně uplatňována, tak skončí Česko s pokutami a ostudou u evropského soudu. Nakonec se ale pojďme podívat na to, zda je „potravinová soběstačnost“ výhodná pro spotřebitele. A zde můžeme s Adamem Smithem konstatovat, že není. Taková politika by vedla k omezování nabídky cizího zboží a tím pádem ke snižování intenzity konkurenčního tlaku, což by vedlo v konečném důsledku k vyšším cenám zboží pro spotřebitele i k poklesu jeho kvality. Agrofertu by to možná vyhovovalo, ale českému zákazníkovi určitě nikoliv.

Bře
09

Přesně po šesti měsících po deportaci do koncentračního tábora Osvětim – Birkenau, bylo všem dosud žijícím vězňům, kteří byli do tohoto tábora deportováni z ghetta Terezín v září 1943, oznámeno, že budou přemístěni do „pracovního tábora Heydebreck“. Místo do tohoto fiktivního lágru však náklaďáky s vězni zamířily směrem k osvětimským plynovým komorám, kde byli v noci z 8. na 9. března 1944 bez selekce zavražděni. Podle několika svědectví zpívali před smrtí v osvětimských plynových komorách jako znak, vzdoru československou hymnu, Hatikvu (židovskou hymnu) a Internacionálu. Celkem bylo zavražděno 3791 dětí, žen a mužů.

Na náměstí Arnošta z Pardubic se dne 8.března v 16.hodin konal vzpomínkový happening „pamatuj“ na kterém vystoupil s židovskými písněmi úvalský pěvecký sbor Christi.  S proslovem vystoupil starosta města MUDr. Jan Šťastný, kronikář města dr. Vítezslav Pokorný, PhDr. Lenka Mandová. Součástí vzpomínkového aktu bylo i odhalení pamětní desky jedné z obětí, úvalskému rodáku, divadelníku Viktoru Šulcovi, který se například zasloužil o rozkvět Slovenského národního divadla v třicátých letech minulého století.

Záznam z tohoto happeningu přinese i ČT – 2, a to 30.března v „křesťanském magazinu“. Z projevu starosty města a předsedy MS ODS uvádíme:

„Neexistuje obecný konsensus nad rozsahem pojmu holokaust. Lze ho chápat v širším i užším slova smyslu. V širším slova smyslu lze holokaust vnímat jako označení pro jakoukoliv genocidu či masakr. Příkladem z historie může být například masakr Arménů v Turecku po 1. světové válce, nebo Stalinovy čistky v Sovětském Svazu. Bohužel – i dnes se na naší planetě dějí hrůzy, které se dají nazvat holokaustem, viz etnické čistky ve Rwandě, vraždění v Iráku, zvěrstva v Bosně. Jistě by se našla i řada dalších příkladů „moderního holokaustu“.

V užším slova smyslu je holokaust chápán jako vyvražďování Židů nebo jiných skupin za druhé světové války. Obětmi holokaustu v období 2. světové války byli, samozřejmě, především židé. Těch zahynulo přibližně 6 milionů. Vyvražděny byly zhruba dvě třetiny evropských Židů. Dalšími oběťmi byli sovětští zajatci (2-3 miliony osob), Poláci (2 miliony osob), Romové (přibližně 200 tisíc osob), zdravotně postižení (více než 200 tisíc osob), svobodní zednáři (až 200 tisíc osob), homosexuálové (přibližně 15. tisíc osob) a světci Johovovi (5 tisíc osob).

Předurčení k likvidaci ale byly i další skupiny, například Slované. Jedním z Hitlerových plánů bylo totiž vytvoření německého životního prostoru. Tento plán počítal v řádu 20 až 30 let s odsunutím, vyvražděním a zotročením většinym Slovanů. Tento „Generalplan Ost“, jak se tento cíl hrdě nazýval, byl zahájen v Polsku a přenesl se i na civilisty tehdejšího Sovětského Svazu. Mezi oblasti s vysokým počtem civilních obětí ale patří i Jugoslávie s půl miliónem mrtvých, převážně Srbů.

Jednou z nejodpornějších součástí holokaustu bylo vyvražďování zdravotně postižených osob, zejména osob s mentálním postižením. Systematické vyvražďování postižených bylo zahájeno v roce 1939, k jeho oficiálnímu ukončení došlo v roce 1941 po protestech, které iniciovali představitelé katolické církve. Ve skutečnosti program ovšem skrytě pokračoval dál, byť mnohem pomaleji, až do konečné porážky Německa.

Jak jsem již naznačil, holokaust není jen záležitostí historie. Může se objevit kdekoli tam, kde selžou obranné mechanismy demokracie – a kde se z jakýchkoli důvodů dostane k absolutní moci jedinec, nebo skupina osob. Nebo tam, kde se k moci dostanou ozbrojené složky. Ale také tam, kde se na hrůzy holokaustu druhé světové války zapomíná, popřípadě se jeho význam zlehčuje. Vrcholem pak je popírání holokaustu, což je nepochopitelná a naprosto nemorální absurdita. Připomínat si holokaust není zbytečnost, ale nutnost. Nesmí se zapomenout, aby se něco tak hrůzného již nemohlo opakovat. A proto jsme zde na náměstí v Úvalech právě dnes.“

Předseda MS ODS a starosta města dále zdůraznil následující:

Zdá se, že rozsah investic připravených a uskutečněných v letech 2006 až 2014, Kdy stále ODS v čele města, nemá v historii města Úvaly obdoby. Zásadní důraz kladla ODS (a v budoucnosti klást bude) na rozkvět kultury a sportu ve městě.

Celý zápis z jednání Rady MS ODS: Zápis_RadaODS_27_2_2014