Případ z noci na 30.listopadu 2012: Tak tu máme prvý poškozený strom. K případu byla zavolána státní policie, ale je velmi nejisté, zda-li se pachatel najde. Skutečně si myslíme, že je městská policie zbytečná ? Vsadím se, že v krátkém časovém intervalu přijdou na pořad další stromy a záhy poté „parková zahrada“ za č.p. 95. Tímto vyhlašuji, že ze svých vlastních prostředků daruji 5 tisíc Kč tomu, jehož informace povedou k dopadení toho (nebo „těch“), kteří tento strom v noci na dnešek zničili.

Více naleznete na: http://www.mestouvaly.cz/ulamany-strom-na-namesti

Rekonstrukce rybníku Fabrák je prakticky u konce. Čístí se „Jámy“ a začíná se odbahňovat „Kalák“. Kontrola Státního fondu životního prostředí proběhla 27. listopadu a konstatovala, že je dotace čerpána v souladu s pravidly, se zákonem. Začne zimní období a práce se, bohužel, trochu zbrzdí. Nicméně: Prvá etapa rekonstrukce vodotečí se chýlí zdárně ke svému konci.

 

 

 

 

 

 

 

V této chvíli se opravuje průchod v domě „za sochou“ a dokončuje rampa vedoucí do parku, který nákladem téměř 4 milionů Kč vznikl na pozemku města, pod č.p. 18. Děti se rozhodně mají na co těšit – a rodiče také, vznikla zde hezká odpočinková zóna. Ozývají se ale i hlasy, že se vytvožila další zóna pro „feťáky“; ostatně: právě díky jim muselo před časem zaniknout dětské hřiště nad Výmolou, které bylo naprosto zdevastované.

Ochranu dětských hřišť, včetně toho nového na fotografii – a včetně veškerých parkových a odpočinkových zón, by zajišťovala městská policie. Pokud ovšem zastupitelstvo její vznik neschválí, bude problém a pravděpodobně se neubráníme dalším devastacím …

V posledních letech vznikla v Úvalech řada báječných nápadů. A všechny, dáme-li do čitatele jakéhosi „zlomku“, mají společného jmenovatele, který by se snad dal definovat takto: Žijeme v Úvalech a chceme, aby se toto město stalo důstojným místem k životu našeho i našich dětí.

A proto je velmi nutné, abychom nežili jen v přítomnosti „ze dne na den“, ale abychom dbali na minulost našeho města – a také na jeho budoucnost. Děláme to pro nás – i pro naše děti. My zde žijeme – popřípadě jsme se rozhodli zde žít, no a naše děti nás, chtě nechtě,  následují.

Dnes, společně s dětmi, založíme alej, která, alespoň doufám, bude krásnou a důstojnou připomínkou toho, že jsme tady byli my a že zde budou i naše děti. Tím, že zasadíme strom, posíláme i pozdrav budoucím generacím – a říkáme jim: Hele, my jsme něco započali, koukejte se také snažit.

Já osobně jsem přesvědčen, že mají Úvaly obrovský potenciál, aby se staly úžasným centrem v bezprostřední blízkosti hlavního města Prahy. Vždy říkám: „Poslední úval a pak už jen kolínská rovina …“ No vemte si to: Které město v okolí Prahy se může pyšnit tolika rybníky, tolika vodotečemi, údolím a hlubokými lesy??

Od dnešního dne i „alejí úvalských dětí“. Držme jí palce. Je symbolem naší přítomnosti a budoucnosti.

(z proslovu starosty města MUDr. Jana Šťastného, Vinice, 24. listopadu 2012, 14.00 hodin)

Konečně byly zpracovány studie, které bude Výbor pro výstavbu zastupitelstva města hodnotit. Doporučí nejvhodnější lokalitu pro výstavbu zcela nové mateřské školky. Zatím je „horkým kandidátem“ horní část „cukrovaru“. No, posuďte sami:

No – uvidíme ! Mezi zastupiteli jsou její příznivci i odpůrci. Příslušné materiály pro rozhodování zastupitelstva města jsou zpracovány a formou ankety proběhne i „veřejná diskuze“; materiály jsou zveřejněny již nyní, a to ZDE: http://www.bezpecneuvaly.cz/navrh-vzniku-mestske-policie-duvodova-zprava-pro-zastupitelstvbo-mesta/?preview=true&preview_id=157&preview_nonce=9086dcec96

ANKETNÍ LÍSTEK

Pamětní deska je umístěna na budově úvalského nádraží. Proč právě tam ?  V této nádražní budově se 29.9.1928 Oleg  Reif  narodil, když jeho maminka přijela navštívit otce pana Reifa, který v té době v Úvalech bydlel.

Rodina se pak z Úval odstěhovala a pan Reif se sem začal vracet až v posledních dvou letech svého života. Bylo to poté, co ho zkontaktoval člen kulturní komise našeho města, pan Jiří Štork, který zjistil, že je Oleg Reif vlastně Úvalák.  Od té doby přijížděl do Úval na besedy a  bral  s sebou také své přátele. Většina z nás možná měla pana Reifa při jeho první návštěvě v povědomí pouze jako filmového herce, především z komedií režiséra Trošky. Postupně jsme se při besedách dozvěděli o jeho divadelní herecké a režijní  dráze  v pražských  divadlech (Realistické divadlo, hostování v novém Osvobozeném divadle (ABC), Divadlo na Vinohradech, Divadlo D-34 ) a v Městském  divadle v Karlových Varech.

Především ale při besedách vyprávěl o své scenáristické a režijní práci v České televizi a o setkáních s významnými osobnostmi českého divadla a filmu, se kterými natočil řadu medailonků, což byl tehdy typ dokumentu v ČT zcela neznámý. Z prací z této doby si osobně velice cenil dokument „Poslední představení“ , který zachytil stav Národního divadla v roce 1977 v okamžiku před velkou rekonstrukcí a zaznamenal  rozpoložení velkých herců první české scény v okamžiku, kdy mnohý z nich věděl, že se jedná pravděpodobně o jejich poslední představení v ND vůbec. Také měl rád dokument „Ať zní vítr stříbrný“ – rozhovor herce Karla Högra se skladatelem filmové hudby Jiřím Srnkou v krásných kulisách jihočeského Písku.

Oba tyto filmy jsme při jeho besedách shlédli. Při své poslední návštěvě 14.října 2011 nám chtěl ukázat svou novou, v pořadí již třetí  vzpomínkovou knížku „Oleg Reif a jeho hvězdy“. Vinou tiskárny se její vytisknutí nestihlo.  O deset dní později, 24.10. pan Reif zemřel.

Za tu relativně krátkou dobu, co pan režisér Reif do Úval jezdil,  jsme měli možnost ho poznat nejen jako profesionála ve svých několika profesích, ale i jako silného a optimistického člověka, který neztratil humor, ani ve své těžké životní situaci. Bylo na něm vidět, že jezdí do Úval rád a našel si zde přátele.  Proto jsme rádi, že můžeme odhalit jeho pamětní desku.