V současné době se již i media pozastavují nad zdržením rekonstrukce drážního koridoru, například v následující reportáži ČT 24 – http://www.ct24.cz/domaci/spolecnost/63849-uvaly-se-noveho-nadrazi-i-lepsich-koleji-jen-tak-nedockaji/ . Článek vyšel také zde: http://zpravy.idnes.cz/nechci-byt-zazden-zaziva-brani-domkar-dostavbe-mezinarodniho-koridoru-1mq-/domaci.asp?c=A090827_103718_domaci_itu

Nesouhlasíme s tím, aby byla tato skutečnost prezentována „bez komentáře“, tak ja to učinil pan Marek Mahdal na facebooku, protože si daná záležitost komentář zasluhuje:

Vedení města se totiž o záležitost koridoru dlouhodobě a intenzivně zajímá a neexistuje jakákoli spojitost mezi akcemi pana Brzáka (viz výše uvedená reportáž) a snahami současného vedení města, které směřují k tomu, aby se během nového územního řízení realizovaly další podstatné požadavky města. Bohužel, i v případě oddálené rekonstrukce drážního koridoru platí ono pravidlo, že „všechno zlé je na něco dobré“.

Jak se totiž ukazuje, v řadě bodů bylo původní územní řízení pro město Úvaly nevýhodné. Konkrétně se například jedná o odvod dešťových vod z rekonstruovaného koridoru, který mělo financovat město (investice ve výši cca 15 milionů Kč !!), o neřešené parkování v oblasti nádraží, o zbudování průchodu  – a nikoli průjezdu mezi ulicí Purkyňovou a Pod Tratí, o minimální délku zastřešení nástupiště a podobně.

Minulé vedení města se také až příliš zaměřilo na vybudování protihlukových stěn, a to v době, kdy hygienické normy ještě nebyly natolik přísné, aby musely být stěny budovány po celé délce koridoru. O tom, že ne všude budou okrasou našeho města jistě není pochyb. Naopak – individuální zásahy typu výměny oken za protihluková, byly požadovány zcela minimálně …

Již v předprázdninovém období jsme za přítomnosti ředitele Odboru koncepce a strategie Správy železniční dopravní cesty ing. Zouhara a technického náměstka této organizace ing. Mathého jednali o dalších postupech. Při jednání trvalo vedení města zcela striktně na zásadách, které budou městu prospěšné – a které eliminují to, co nebylo v minulosti řešeno.

Následně došlo k jednání s Českými drahami a.s. o možnostech využití prostoru vedle nádražní budovy k parkování – a o možnosti propojění Purkyťovy ulice s ulicí Pod Tratí plnohodnoutnou silnicí. Tato jednání dopadla uspokojivě, ČD a.s. však požaduje odkoupení těchto pozemků, nikoli jejich pouhé předání.

Během prázdninového období vznikla i pracovní skupina, která se bude záležitostí rekonstrukce koridoru soustavbě zabývat, aby nemohlo dojít k situaci, kdy by určitý požadavem města nebyl investorem akceptován.

Srp
26

Ano, je tomu tak. Úřad města přijal dvě petice, které se týkají provozování diskoték v objektu na Homolce.

Jedna petice požaduje zrušení diskoték – respektive omezení uzavírací doby vyhláškou (což by se ovšem týkalo všech podniků v Úvalech, omezit vyhlášku na jedinný nelze). Tato prvá petice  je vyprovokována nezodpovědným chováním některých opilých výtečníků ohrožujících majetek – a někdy i zdraví občanů, kteří bydlí v okolí.

Druhá petice obsahuje desítky podpisů většinou plnoletých návštěvníků diskotéky, kteří požadují zachování produkce.

 Zdánlivě neřešitelný problém, který je nutno chápat z více hledisek. Zejména je pak potřebné zamyslet se nad podstatou celého problému:

V Úvalech máme perfektní Dům dětí a mládeže, který – pod taktovkou paní Pospíšilové z velké části pokrývá potřeby dětí, dokonce i předškolního věku. A máme skvělého „Mamuta“, který tyto aktivity doplňuje a rozšiřuje. Máme SK Úvaly, TV Sokol i Tenisový klub.  Mále naše skauty, Sbor dobrovolných hasičů a klubou se zde další aktivity  typu „karate“. A tak dále.

Přesto existuje „bílé místo“, a to jsou příležitosti pro „ostatní náctileté“. Město se dlouhodobě tváří, jakoby tato věkový kategorie v Úvalech neexistovala. Slovo „dlouhodobě“ lze dokonce chápat  velmi široce:  jedná se o časový úsek zasahující i hluboko do socialismu, dle výpovědí úvalských pamětníků se většina použitelných zábav konala spíše v okolních obcích, než-li v Úvalech samotných.

V devadesátých letech minulého století jsme dokonce „ztratili“ kulturák s kinem (malé odbočení: nedávno přišla „stížnost“ od pana poslance za KSČM Dolejše, který Úvaly projíždí vlakem, proč prý se stydíme za spisovatelku Marii Majerovou a zakrýváme nápis „Kulturní dům Marie Majerové“ …)

Nemáme scatepark, nemáme centra volného času poskytující různorodé možnosti vyžití, nemáme pro „ostatní náctileté “ prostě téměř nic.

Jít cestou dalších zákazů by neznamenalo nic jiného, než-li je z našeho města opět vytlačovat, tak jako se to dlouhodobě dařilo místním komunistům.

Přesto není možné, aby se kolem Homolky dělo to, co se tam v současné době děje. Vedení města považuje řešení tohoto problému za prioritu a v krátké době zveřejní  návrh komplexních opatření, které povedou (doufejme) ke zklidnění situace.

Stav komunikací, bezpečnost dopravy, do školy bez rizika dopravního úrazu …

To jsou aktuální témata, jejichž řešení je vleklé díky nedostatku finančních prostředků. Vedení města se často uchyluje k méně tradičním, někdy až primitivním řešením, které včak mají jedinný cíl:

Alespoň částečně usnadnit lidem – a hlavně dětem pohyb po městě a cestu do školy. Ne výdy je ovšem tato snaha pochopena, najdou se i tací, kteří hovoří o lajdáctví či kritizují promitivní způsob úprav terénu.

Vše je, bohužel, opravdu jen záležitostí finanční a pouze Kouzelnická strana či Občanské sdružení kouzelníků by tuto smutnou pravdu dokázaly změnit …

stezka